Vývojáři sci-fi závodní hry Motorhead se v pozdních devadesátých letech snažili vytvořit co nejponuřejší a nejdystopičtější vizi budoucnosti. Hra je temná, průmyslová a připomíná závody, které by sledoval Harrison Ford v Blade Runneru, kdyby si chtěl odpočinout po boji s replikanty. Ironií osudu je, že dnes můžeme v Motorheadu vidět optimistickou předpověď přetrvávajícího významu spalovacího motoru ve 21. století.
Vizualizace hry vypadala, jako by ji režíroval Ridley Scott v roce 1982. Trať vedla kolem majestátních betonových staveb, zatímco pouliční lampy těžce prosvítaly ambientním smogem a k tomu zněla dunivá hudba z neonových nočních klubů. Jen ten nudlový bar chyběl. Oproti slavnému Wipeout, Motorhead nabízel fyziku řízení inspirovanou simulacemi, kde zvládnutí jízdního modelu bylo klíčové kvůli vysoké obtížnosti hry. Naštěstí, homing rakety tu nehrozily.
Zajímavým technickým detailem byla možnost zvýšit plynulost grafiky za cenu menšího počtu soupeřů. I když to bylo více na efekt, hra se hrála skvěle i při nižším snímkování. A pokud jde o hudbu, očekávatelné kytary Motorhead nahradila trance a elektronika, což mohlo zmást nejednoho fanouška heavy metalu z devadesátých let.
Motorhead byla ambiciózním sci-fi závodním titulem s unikátní estetickou vizí budoucnosti, která udivovala technickými možnostmi a lákala náročnou fyzikou řízení. Dnes zůstává vzpomínkou na dobu, kdy budoucnost motorismu byla plná naděje a představivosti.
