Japonsko, s rozsáhlou sítí silnic dlouhou 1,2 milionu kilometrů, je domovem 82 milionů vozidel. Aby zvládlo tuto hustotu, Japonsko se už od 50. let spoléhá na kei auta - nejmenší kategorii vozidel, která může jezdit po místních silnicích. Tyto unikátní vozy, poháněné malými motory, se staly klíčovým prvkem japonské mobility.
- 1949: Zavedení lehkých vozidel s omezeným objemem motoru.
- 1958: První úspěch s Subaru 360.
- 1990: Omezení kapacity motoru na 660 cm³, což vedlo k ikonám jako Suzuki Cappuccino a Honda Beat.
Kei auta tvoří třetinu všech prodejů vozidel v Japonsku, přestože nesplňují stejné bezpečnostní standardy jako větší vozy.
V 70. letech se objevil nový trend - mikroautomobily. Tyto malé vozy, které nevyžadovaly řidičský průkaz, představily Japoncům levnější mobilitu. Mitsuoka Motor, známá pro svá neobvyklá vozidla, představila v roce 1982 BUBU Shuttle-50 s motorem 50 cm³. Tento inovativní model mohl být řízen s mopedovým průkazem a umožnil lidem s omezenou pohyblivostí snadněji se pohybovat.
V 80. letech došlo k regulacím, které vyžadovaly řidičský průkaz i pro mikroautomobily, což jejich prodeje výrazně ovlivnilo. Tím se přesun tržního zájmu k populárním kei autům zintenzivnil.
Kaoru Hasegawa, nadšenec do mikroautomobilů, se rozhodl uchovat jejich dědictví. Po třiceti letech sbírání vzácných modelů, včetně italských klenotů jako Casalini Sulky, otevřel muzeum ve Wazuka. Jeho kolekce zahrnuje více než 10 modelů, které často při prohlídkách fascinují návštěvníky svou unikátností.
Hasegawa organizuje setkání mikroautomobilů a skrze sociální média sdílí svou vášeň. Muzeum se nachází v malém domku v prefektuře Wakayama, a přestože není snadno přístupné, přitahuje nadšence z celého světa.
Japonské mikroautomobily, svou velikostí i historií jedinečné, byly důležitou součástí mobility. Přestože dnes ustoupily ke kei vozům, díky lidem jako Hasegawa-san jejich duch žije dál. Jeho muzeum je skvělým příkladem toho, jak malý prostor může ukrýt velké příběhy plné nadšení a inovace.
